Bodlík a jeskyně krystalů

Ježek Bodlík neuměl chodit pomalu ani mluvit potichu. Když měl radost, dupal, a když něco objevil, volal na celý les. Ten den se vydal se sovou Moudřenkou na kamenitý kopec hledat barevné kamínky. Hnal se napřed, až se najednou zastavil u skály porostlé břečťanem. Zpod zeleného závěsu vanul chladný větřík. Bodlík odhrnul úponky tlapkou a uviděl tmavý otvor. „Moudřenko! Tady je díra ve skále! Pojď rychle!“ zavolal z plna hrdla. Ze tmy mu odpověděla ozvěna: …rychle… rychle… rychle…