Dítě se nechce dělit – jak ho to naučit jeho tempem

„Moje!“ je jedno z prvních slov, které se děti naučí, a používají ho hodně. Pokud se tvé dítě těžko dělí na hřišti nebo ve školce, je to naprosto normální. Dělit se je něco, co se děti učí několik let, ne něco, co přijde samo. Najdeš tu rady, jak podpořit sdílení bez nátlaku.

Proč je to tak těžké

Dvou- a tříleté děti právě objevují, že jsou samostatné bytosti s vlastními věcmi. Držet se hračky je způsob, jak si procvičit „já“. Navíc se jim těžko představuje, jak se cítí někdo jiný a jak dlouho budou muset čekat. Schopnost čekat, střídat se a chápat potřeby druhých se vyvíjí postupně a obvykle je zřetelnější kolem čtyř až pěti let. Neznamená to, že je dítě sobecké. Je přesně tam, kde má být.

Co nepomáhá

• Nutit dítě, aby hračku odevzdalo. Učí se tím, že jeho vůle nic neznamená.
• Zahanbovat: „Takhle se nechováme“ nebo „Jsi lakomec“.
• Srovnávat se sourozencem nebo jinými dětmi.
• Požadovat, aby se sdílelo všechno. Každý má právo mít něco jenom svého.

Co pomáhá: krok za krokem

1. Nejdřív uznej. „Držíš autíčko, chceš ho mít pro sebe.“ Pocit je v pořádku, i když čin je třeba upravit.
2. Učte se střídání, ne darování. „Nejdřív si hraješ ty, potom je řada na Honzíkovi.“ Dítě snáz chápe, že hračku dostane zpět, než že ji dává pryč. Použij přesýpací hodiny nebo písničku, aby bylo vidět, kdy je řada na dalším.
3. Připrav se na návštěvu kamarádů. Nech dítě vybrat pár věcí, které budou „zvláštní“ a před hosty se schovají. Zbytek sdílíme.
4. Popiš pocity obou dětí. „Bylo ti smutno, když Honzík vzal auto, a Honzík ho taky chtěl.“ Dítě se učí, že i druzí mají city.
5. Buď vzorem. Dělte se o jídlo, vyprávěj, že si půjčuješ věci, a všímej si, když se někdo dělí.
6. Chval dobrovolné sdílení. „Dal jsi Honzíkovi lopatku. Vidíš, jak se zaradoval?“ Popiš, co se stalo, spíš než říkat „šikovný“.
7. Zvi ke spolupráci. Společná stavba věže nebo velký obraz, na kterém pracují všichni, dává pocit sdílení, aniž by někdo něco ztratil.

Jak často vznikají konflikty

Velmi často, zvlášť když jsou děti unavené nebo hladové. Počítej s tím, že jich bude hodně, a berte je jako příležitost trénovat. Zasáhni, když hrozí zranění, jinak dej dětem šanci vyřešit to samy. Pomoz jim slovy: „Můžeš se zeptat: Půjčíš mi to?“

Sdílení při večerním rituálu

Večer je dobrá příležitost procvičit sdílení bez soutěže. Čtěte pohádku spolu a nech dítě vybrat, ale střídejte se: jeden večer vybírá dítě, další ty. Pokud má dítě sourozence, střídejte se ve výběru pohádky i v tom, kdo sedí nejblíž. Řekni, co se ti během dne líbilo: „Líbilo se mi, že se na houpačku dostal i Honzík.“ Drobná uznání při večerním šeru zapůsobí víc než napomínání uprostřed hry.

Jak pomáhají pohádky

V příbězích může dítě sledovat, jaké to je čekat, dostat a dát. V aplikaci Napmoon najdeš například:

• Bodlík čeká, až přijde na řadu (4–6 let) – Bodlík se chce houpat, ale houpačka je obsazená. Jak čekat, aby nad ním zlost nevyhrála?
• Tobi a červený míč (4–6 let) – Rudík dostal nový míč a Tobiho začalo v bříšku divně píchat. Co je to za pocit?
• Žabka Kvakuška hledá kamaráda (2–4 roky) – Kvakuška by tak ráda našla kamaráda.
• Hopsíkovy narozeniny (6–8 let) – oslava a někdo, kdo sedí sám u pískoviště.
• Tobi a pracovití mravenci (2–4 roky) – jak mravenci pracují společně.

Po pohádce se krátce zeptej: „Jaké to bylo pro Bodlíka čekat? Co mu pomohlo?“ V aplikaci Napmoon můžeš také vytvořit vlastní pohádku: napiš jméno dítěte, vyber téma Umět se podělit a ponaučení třeba empatii nebo trpělivost. Dítě je hrdina, který zjistí, že hračka, o kterou se dělíš, může být zábavnější.

Rutiny, které pomáhají

Nech dítě mít vlastní věci na určeném místě, na které nikdo jiný nesmí. Když přijdou kamarádi, měj víc stejných hraček. Střídání cvič u každodenních věcí: kdo vezme další kuličku, kdo zmáčkne tlačítko výtahu, kdo nalije šťávu. Začni krátkými chvílemi sdílení a postupně je prodlužuj.

Shrnutí v kostce

• „Moje!“ je ve dvou, třech letech normální a patří k vývoji.
• Nenuť dítě dávat hračky; trénujte střídání a nechte věci jen jeho.
• Pojmenuj pocity obou dětí a buď dítěti vzorem.
• Chval dobrovolné sdílení tím, že popíšeš, co se stalo.
• Pohádky a společné hry ukazují, že sdílení může být radost.

Kdy vyhledat pomoc

Promluv si s učitelkami ve školce, pediatrem nebo dětským psychologem, pokud se dítě po pěti až šesti letech skoro nikdy nehraje s ostatními dětmi, při sdílení hraček často ostře reaguje nebo se zdá, že mu je těžké pochopit, co cítí druzí. Někdy za tím stojí jiné obtíže a dětský psycholog může poradit a podpořit.